Pamatujete si na ten pocit,
Zavřete na chvilinku oči a připomeňte si tento pocit.
Cítíte se tak v životě i teď?
Pokud ano, už asi nemusíte číst dál. Pokud ne, potom je na nejvyšším čase vrátit tento pocit do Vašeho života.
PROTOŽE RADOST JE NAŠE PŘIROZENOST
Když jsme byli děti (pořád jsme, jen jsme na to zapomněli), milovali jsme nejistotu. Neměli jsme strach. Nejistota nás fascinovala a přitahovala. Cítili jsme v ní jisku, vzrušení, život.
I dnes to cítíme, když zafouká jižní vítr. Něco nás volá a to něco je taaaak vzrušující! A je to také velmi nejisté.
PŮJDETE?
„Vše v mém životě, co předčilo hranice mé představivosti, vzalo mi dech a naplnilo mě vděčností a DĚTSKOU RADOSTÍ, vše to, bylo za hranicí toho, co jsem považovala za bezpečné.“
„Občas jsem si pěkně natloukla nos (nebo spíš srdce), ztratila jsem všechno, ležela jsem na dně, ale to mi vadilo asi tak hodně jako dítěti, které 1000x spadne z kola. Vstala jsem a hltavě jsem na to kolo skočila znovu.“
NEJISTOTA JE MŮJ PŘÍTEL
Jsou chvíle, kdy logické uvažování a znalosti hrají svou roli. Tyto chvíle jsou ale jen někdy a ne pořád.
Byl jednou jeden muž. A tento muž měl všechno. Byl hezký, úspěšný, bohatý, měl svůj byt, zajímavé koníčky, byl vzdělaný, zajímavý, kreativní … Měl svůj život pod kontrolou. Jenže … něco tu chybělo.
Ten jemný, ale přitom vytrvalý pocit, že existuje něco víc, neodcházel. Budil ho. Připomínal se mu, když řídil své drahé auto.
Muž se snažil tento pocit nevnímat. Ale marně.
Jednoho dne to už nevydržel a zašeptal se skloněnou hlavou: “Nemám radost ze života!”.
V tu chvíli se otevřela brána a v té stála víla. Podívala se vlídně na muže a zeptala se ho:
“Chceš opravdu vrátit radost do svého života?”
“Ano” řekl.
“Potom se musíš přestat neúprosně opírat o logiku a znalosti a vrátit do svého života to, co je nelogické a také neviditelné: lásku, dech, odevzdání, pokoru a víru v nevysvětlitelné. Dokážeš to?” řekla víla
Muž se zamyslel. Nechtělo se mu opustit své pevné království logického uvažování a znalostí, kde ho všichni uznávali. Vždyť, jak bude vypadat? Jako blázen! Neměl ale už na výběr. A tak řekl:
“Ano, dokážu to.”
ROVNOVÁHA
Pokud se zaměřuji na výsledek, jsem v budoucnosti.
Stát narovnaná v bodě bez výsledku. Být tam, kde vládne neustálý proces, a tento proces hluboce ctít. To je umění hrdiny.
A MY HRDINOVÉ JSME!
Jediné, co existuje, je přítomnost.
Radost ze života je TEĎ! A výsledky? Ty se budou dostavovat. Jako mávnutím kouzelného proutku. Jako když jsme byli malí. Samy.
MILUJI NEUSTÁLÝ VÝVOJ
Dnes vracíme dětskou zář do Vašich očích!!!
Pouze budete-li mít radost Vy, můžete jí rozdávat okolo sebe. Jsme tady společně.
Já bych se mohl podepsat zejména pod ten bod „nadužívání rozumu“ Sám s tím často bojuji a mnohdy je zkrátka lepší řídit se srdce ať to stojí co to stojí. Btw moc hezký blog.
Jeeeeeeee!!!!!! Já mám radost! Tome, moc a moc děkuju za komentář! Mám z něj radost jako malá!!! Juchuuu! Děkujuuu!