Deník: První noc na poušti

Vydala jsem se na 4 dny, na 3 noci do Bílé pouště. Věděla jsem do čeho jdu, věděla jsem, že budu bez sprchy, bez toalety, bez internetu. Jen čisté bytí. A to je přesně to, co jsem potřebovala.

Nejsem ten baťůžkářský typ, vzácná, ani stanovací. Tady šlo o něco jiného než o pohodlí, ale o to kým si myslím, že jsem. Jela jsem do Bílé pouště, abych se toho, kým jsem, zbavila.

Jako každá transformace, i tato, nebyla jen úchvatná. Obsahovala momenty, které byly zcela dechberoucí a nádherné, to ano. Jádro bylo syrové. To právě smrt starých vrstev je to, co při každé skuteční změně bolí.

Poušť mi v procesu pomohla.

Je má milovaná, nádherná bytost. První dva dny na mě seslala příšerný vichr. Strhla se písečná bouře, kterou nikdo neočekával. Vítr, který pohyboval mým tělem, jak byl silný, neustával od prvního dne až do noci druhého dne.

Měla jsem písek v očích a také jsem ho chroupala. Nebylo vidět hvězdy, na které jsem se tolik, tolik těšila. Cítila jsem neklid a frustraci. Ale v hloubi své duše jsem věděla, že je to požehnání. Že je to dar Pouště. Zůstává mi záhadou, jak malá mysl toto nikdy nepochopí. Pro ni je to, co bolí a je nepříjemné, chybou. Říká: „Mělo být krásně a měla jsi pozorovat hvězdy, někde se stala chyba.“ Díky Bohu za vyšší vědomí, které dokáže prohlédnout za oponu příjemného a nepříjemného. Díky němu jsem věděla, že jsem na své unikátní cestě.

Postupně se mi začaly vyjevovat strachy, o kterých jsem nevěděla, že je mám. Byl to úlek. Bylo to nepříjemné. První reakcí malé mysli, je před tím utéct, schovat se, dělat, že to tam není, že jsem přece „cool“ – chladná 🙂, že to mám vše zmáklé.

Vyjevovala se mi vlastní identita bez růžových brýlí malé mysli. Syrově se ukazovaly vzorce, podle kterých celé roky jedu jako robot a domnívám se, že jsem svobodná. Cítila jsem svůj vnitřní hlas: „Kolikrát jsi zopakovala toto?“ A najednou jsem ve vědomí měla ty desítky, někdy i stovky stejných obrazů, stejných kontextů, stejných pocitů. Bylo to úděsné zjištění, které mi bralo z očí iluzi o sobě. Bez této záclony to bylo holé a velmi syrové, ale zároveň tam konečně byl prostor vidět sama sebe. Skutečně se vidět, bez té slupky iluzorního já. Viděla jsem své karmické záznamy, jak mě určují. Jak tam, kde jsem se domnívala, je má svoboda, byly karmické pnutí a tahy. Nepochopitelné vášně a přitažlivost, která mi byla na obtíž, ale které jsem vždy podlehla. V nevědomí, co se děje, proč se to děje. To vše jsem zřela s úděsem a zároveň s nepopsatelnou úlevou.

A potom přišlo znovu ono téma. MUŽI.

Milion otázek zaplavilo mou mysl.

Proč jsem přitahována těmi zvláštními tvory? Proč mám pocit, že mi mohou dát něco, co já nemám? Zákon přitažlivosti polarit a rozmnožování mi v tu chvíli připadal odporný, pudový, nízký. Prosila jsem Boha, aby mě z něj vymanil. Viděla jsem bez okrášlení pudovost lidí, neustálé vztahové hry. Viděla jsem, jak mě vzrušuje pomyšlení, že se mě mužská síla zmocňuje a také jsem viděla, jak radostně se jí odevzdávám. Viděla jsem jak na chvíli ztrácím sama sebe. Jako když se člověk opije. Je tak příjemné ztratit sama sebe. O to těžší je návrat.

Jediné odevzdání, které přináší nekonečné štěstí, je odevzdání se Bohu. Žádné jiné tomu nemůže odpovídat. Je to jen náhražka. Pleteme si to. Hledáme jednotu v druhém. V životě jsem dokonce potkala ženy, které toto učí, že jednoty můžeme dosáhnout pouze ve vyrovnání polarit s druhým pohlavím. Niterně jsem tehdy cítila, že s tím nerozonuji, ale neměla jsem k tomu slova. Na Bílé poušti jsem na to nahlédla.

Vím, že se rozmnožovací pud v nás bude bouřit a vysvětlovat, proč je spojení mezi mužem a ženou tak skvělé. Hnáni spalujícím ohněm vášně na chvíli ztrácíme tíhu své osobnosti. Příroda nás používá k vlastním účelům. Zaměňujeme Lásku s pozorností a sexuální přitažlivostí.

A nikdy nenalézáme klid.

Začala jsem se už před lety ostře pozorovat. Proč si upravuji vlasy, je−li v blízkosti muž, který mi projevuje zájem? Bylo to silnější než já. Jasně jsem věděla, že o něj zájem nemám, ale mé chování se přesto změnilo. Co je to za sílu, která skrze mne jedná?

To nejsem já.

TO NEJSEM JÁ.

Proč mi záleží na tom, jak vypadám, jak se jevím před mužem? To nedává jediný smysl. Jsem přece mnohem více než pud rozmnožování. Ale to jedno jediné načechrání vlasů, to nevinné načechrání, prozrazuje onen kód.

Je důležité pečovat o svou tělesnou schránku. To nepopírám. Chci být krásná pro Boha, aby ona božská esence ve mně skvěla na co nejvyšší vibraci. Je to krása bez ulpívání. Je to krása odevzdaná Bohu.

Pojďme si ještě posvítit na ten pud rozmnožování.

Nemám tím na mysli jen to, že chceme mít děti. Mluvím o síle, která nás ovládá, v jakémkoliv věku, bez ohledu, zda−li chceme mít děti nebo zda−li je už máme. Pozorujte, co s Vámi dělá přítomnost někoho, kdo se Vám fyzicky líbí. Pozorujte své sexuální představy. Nikdy nás to neopouští. Dokonce ani ve starém věku ne. Pud rozmnožování je velmi silný. Nepodceňujme ho.

Zkoumejme se, abychom se vymanili z jeho područí.

Je zapotřebí se mu podívat přímo do tváře. Nebude se nám to líbit. A nebude se nám chtít se ho zbavit. Budeme to cítit jako smrt velké části „já“. A je to tak. Je to smrt velké části „já“. Té části, která z nás dělá slepé otroky pudových sil, té části, která se strachuje, jak bude vypadat a co tomu řeknou ostatní. Té části, která touží po slasti a je pro ni ochotna obětovat všechno.

Jak to teď budu mít já?

Miluji svého Zlobra celou svou bytostí. Ale Poprvé ho skutečně vidím. Vidím za slupku mužnosti a jeho síly, která mě fascinovala, o které jsem měla pocit, že ji nemám a že on mi ji doplňuje. Vidím ho jako bytost. Ne jako muže. A je to obrovská úleva. Poprvé svého partnera opravdu zřím. Nemám už zakalený pohled nízkým pudem. Sexualita se v tomto modu může posunout z hořící vášně do posvátného spojení, které nenahrazuje spojení s Bohem. Už v tomto spojení nehledám Boha. Boha mám v sobě. A s tímto žitým vědomím mohu procházet fyzickou realitou bez ulpívání.

Je to jako pít, když máte šílenou žízeň.
A nebo si vychutnávat drink je tak pro radost.

Věčná žízeň je uhašená.
Nastal čas svobodného prožitku.

Novinky ve světě Yoga life

Jóga a Tanec

Něco, co se nedá naučit jen technikou.

Vstoupit

Iniciační poutě

Buď o půlnoci v Pyramidě, Tvá iniciace pokračuje

O cestě

La Elly

V srdci Bali vznikají malé kolekce

Na e-shop

juditaberkova

Mystic Yoga and Dance | Studied Yoga Philosophy at Charles University 3 years | Reading the signals of life
⬇️ Practices shared here

🇨🇿 Deník: Druhá noc na poušti Hledám tajemství. V

Deník: První noc na poušti Vydala jsem se na 4 dn

🇨🇿 Odjíždím na 4 dny, na 3 noci do pouště. Budu be

🇨🇿 Z pohledu jógové filozofie není pocit něco, na 

Load More Follow on Instagram