Jóga a temná místa naší existence

Člověku dělá velmi dobře, když událostem ve svém životě rozumí.

Rozumíme-li příčině a následku, cítíme se v bezpečí. Proto se snažíme příčiny kontrolovat a ovládat. Život se potom zdá srozumitelný a snesitelný.

Ale události, kterým se snažíme vyhnout, mohou být tím největším požehnáním.

Pokud bychom dokázali tomuto uvěřit, neměli bychom se čeho bát. Život by se stal krásným a zábavným. Zmizelo by ono pod prahem schované, neustále přítomné napětí a pocit nutnosti věci alespoň trošku ovládat a kontrolovat. Domněnka, že věci ovládáme svou vůli, je stejně jen iluze a tato iluze by se rozplynula. Pokud bychom uvěřili, že události, kterým se snažíme vyhnout, mohou být tím největším požehnáním, pocítili bychom skutečnou svobodu a lidský potenciál.  

Svůj život si tvoříme sami. Ne tím, že ho držíme pevně za opratě. Tvoříme ho vědomě a nejlépe tehdy, když ty opratě pustíme. Když dokážeme najít ve všem, co se nám děje, hlubokou moudrost a dokonalost. K tomu je zapotřebí vzdát se lidského rozměru, který nám byl vštípen ve škole a vrátit se zpátky ke svému zdroji, kterého jsme si byli jasně vědomi v dětství a kterého si budeme opět vědomi ve smrti.

Ale co když se opravdu stane něco, co opravdu nechci. Něco, co bude strašně bolet?

Lidský rozměr, ten který se spoléhá na logiku a na to, co je “uvěřitelné”, nabízí na bolesti našeho života velmi chudý a omezený názor. Žádné vysvětlení, ztracenost a pocit, že jsme vydání napospas nekontrolovatelnému a krutému řízení osudu. Z lidského hlediska se můžeme cítit jako oběti. A to je ten nejhorší pocit, jaký můžeme zažít.

Uděláme-li krůček jen o kousek výš, nabízí se nám neuvěřitelné prozření, že vše, co posuzujeme jako špatné (bolestivé), je ve skutečnosti požehnáním a má svůj hluboký význam a důvod. To, že tomuto významu možná zatím nerozumíme, neznamená, že neexistuje a naším posláním je tento smysl hledat a najít a VYRŮST. Protože právě proto se nám děje vše, co se nám děje – abychom vyrostli a abychom byli blíže svým snům. To, že se to tak na první pohled vůbec nezdá, neznamená, že to není pravda. Jde pouze o rozměr, o úhel pohledu, který zvolíme.

Nerozhodli jsme se přijít na tuto planetu, abychom trpěli. A zároveň jsme sem přišli, aniž bychom se utrpení báli.

Možná že si matně na ten dětský pocit důvěry pamatujete. S tímto pocitem jsme sem přišli a s tímto pocitem budeme odcházet. POCIT HLUBOKÉ DŮVĚRY, ŽE SE MI NEMŮŽE NIC STÁT. A tento pocit mohu kultivovat i mezi tím. Mezi dětstvím a smrtí. TEDY CELÝ ŽIVOT.

Včera jsem měla na toto téma důležitý sen. Můj průvodce mi v něm vysvětloval podstatu života a smrti. Pamatuji si, že jsem všemu ve snu tak nádherně rozuměla a bylo mi to jasné, ale když jsem se probudila, bylo to v mlze. Ale přece jen něco zůstalo:

---

1. Žij co nejvíc naplno. Riskuj, zkoušej nové věci,  neustále vykračuj ze své komfortní zóny, protože vlastně nic neriskuješ.
2. Smrt neexistuje. Tedy alespoň ne v oné podobě, jakou ji přidělujeme my. Smrt není konec, tak jako narození není začátek. Vše je jen hra. Nemáš se čeho bát.
3. Nic nehodnoť jako špatné nebo dobré. Vše má svůj význam. Zdržíš-li se lidských soudů, potom dokážeš ocenit skutečnou podstatu života.

---

Bylo toho mnohem víc, ale jak jsem Vám už vyprávěla, moje lidská mysl jaksi zastřela celý obsah mlhou. To nejdůležitější jsem si i tak odnesla. Vše má svůj význam. Je potřeba se napojit na vyšší zdroj, vypnout logiku a omezený lidský pohled na svět. Potom se celý obraz prozáří a my pocítíme nádhernou úlevu, pochopení, přijetí a lásku a to i ve chvílích, které by se normálně mohly zdát strašné.

A tak jsem i v nejhorších chvílích svého života, kdy jsem volala, že život nenávidím, dokázala v sobě opět najít lásku a víru.

Děkuji všem svým průvodcům a děkuji své kouzelné rodině. A děkuji Vám, že jste se mnou, že milujete jógu a děláte tak svět láskyplnějším místem.

S vesmírnou úctou, Judita.

PS: A kde je ta jóga zmiňovaná v nadpisu tohoto článku? V každém slově. Toto je skutečná jóga – ta nefyzická, ta, která prostupuje našimi životy i mimo podložku. Děkuji.