K největší moudrosti skrze své tělo aneb jak se naučit naslouchat sám sobě

Musím se přiznat… Vadí mi, když mi někdo říká, že jsem spirituální. Nejsem o nic více spirituální než kdokoli jiný. Každý máme svůj “spirit”, ducha, duši, život, moudrost. Všichni jsme sem přišli a všichni jednou odejdeme. Nejsme odsud. Jsme všichni spirituální a všichni máme přístup k moudrosti, díky které to tady, na zemi, může být zábavné, radostné a svítivé.

A o to jde.

Říci, že máme odpovědi na své otázky v sobě, nestačí. Říci něco takového může být přímo kontraproduktivní. Dlouhá a dlouhá léta (že to bylo velmi dlouhé?) jsme chodili do školy a tam nás učili, že odpovědi na otázky máme vymyslet logicky a nebo ještě lépe, máme se je naučit nazpaměť. Takže když slyšíme, že máme odpovědi v sobě, snažíme se je vydolovat ze své mysli. Ale tam nejsou.

Ony jsou totiž v našem těle.

Abychom se mohli dostat k moudrosti, která zdaleka přesahuje rámec omezené logiky, potřebujeme se nejdříve dostat do těla. Řečeno polopatě to znamená plně vnímat, přijímat a komunikovat se svým tělem. To nás ve škole neučili. Ale to nevadí, protože ani ta dlouhá léta sezení v lavici nemohou potlačit naší přirozenou chuť žít naplno a žít radostně. A tak se to naučíme teď.

3 pilíře, o které se můžeme opřít:

• Postoj ke své mysli. Mysl není můj nepřítel a není mým cílem ji krotit, vypínat, ani nijak jinak potlačovat. Mysl je mou součástí a mám ji z nějakého důvodu. Jsem to já! Pokud se tedy chci dostat k sobě, bylo by dobré přestat se k sobě otáčet zády. Mohu zkusit hned teď, jaké by to bylo rozeběhnout se ke své mysli s otevřenou náručí. Mysl je můj spojenec. Když se chci během své jógové praxe ztišit, udělám to tak, že začnu vnímat svůj dech (svůj život). Mysl, jakožto má součást, se přidá. Bez násilí, v radosti a lehkosti. A když to rozverné dítě znovu někam uteče, láskyplně ho poňuchňám a vracím se ke svému dechu. Takto jednoduše to funguje. Není to žádná věda, není v tom snaha, ani přísnost. Vše tkví v uvolnění a laskavosti vůči sobě. 

• Podobně jako se stavíme k mysli, se stavíme také k vlastní identitě (někdy se používá dnes špatně znějící slovo ego). Identitu (ego) zaměňujeme za namyšlenost, chamtivost a nadřazenost a tak proti ní vehementně bojujeme. Ale identita nám byla dána z nějakého důvodu a nemyslím si, že je našim životním posláním ničit něco, co nám bylo dáno. Zkuste se podívat na svou identitu jako na něco, co můžete vřele milovat, podívejte se na ni jako na jedinečnost, pocit smysluplnosti zde na zemi a unikátní vyjádření radosti ze života. Pokud to zkusíte, v tu chvíli se stavíte čelem sami k sobě a tudíž zvyšujete pravděpodobnost, že uslyšíte svou hlubokou moudrost. Konec boje, začíná naslouchání. 

• Postoj k tělesným zamrzlinkám. Tak jak se stavíme k mysli, k identitě a také ke svým problémům, stavíme se i vůči částem svého těla, které působí neplechu. Máme pocit, že se zamrzlých míst na těle musíme zbavit, jaksi je přemoci a odkoupnout je. Co si ale neuvědomujeme, je, že všechny tyto aspekty (i ty zamrzlé) jsou různé projevy mě. Pokud se jich chci zbavit, chci se zbavit sám sebe. A chceme-li se dostat k sobě, což chceme, protože nyní čteme tento článek, tak se nemůžeme chtít zároveň sami sebe zbavit :-).

Tímto jsme položili krásný, kvalitní základ pro umění naslouchání své moudrosti skrze své tělo:

• laškovat se svou myslí a vnímat ji jako spojence
• ctít svou jedinečnost (ego)
• přijímat své tělo i s jeho zamrzlinkami.

Řečeno jinak a opět polopatě: Když se své moudrosti přestanu plést do cesty tím, že se snažím vše řídit a vše dělat správně, tak se ke mně má moudrost začne přirozeně dostávat.

Protože ona to je naše přirozenost: být uvolněná, plynout, radovat se a naslouchat. A mysl, identita a zamrzlinky mi v tom pomáhají a podporují mě.

Takže příště, až budete praktikovat jógu nebo lépe řečeno, příště, až budete dělat cokoli, zkuste použít tyto tři body a potom naslouchat. Co k Vám začne přicházet? Věříte, že se skrze své tělo a uvolněnost v něm můžete dostat k odpovědím, které už dlouho hledáte?

Z celé své bytosti doufám, že ano.

A slovo na závěr: Nikdo není spirituálnější než kdokoli jiný. Já nejsem moudřejší než pán na stavbě, který nikdy neslyšel o józe. Moje i jeho moudrost pocházejí ze stejného zdroje. Rozdíl je jen v tom, kdo z nás si dovolí věřit a naslouchat.

Děkuji. Judita.

Chci slyšet poselství ásan: