Věci se mění. Dochází k obrovskému zvnitřnění a přicházejí neuvěřitelné vhledy do mých karmických záznamů.
Občas zůstávám sedět s otevřenou pusou. Vše si zapisuji.

Hledám tajemství. Volají mě dálky a záhady. Tak moc, moc, moc, že to slovy ani nedokážu popsat. V životě jde vždy o priority. Co je pro mě na prvním místě? Pohodlí?

Vydala jsem se na 4 dny, na 3 noci do Bílé pouště. Věděla jsem do čeho jdu, věděla jsem, že budu bez sprchy, bez toalety, bez internetu. Jen čisté bytí. A to je přesně to, co jsem potřebovala.

Odvaha není o velkých gestech. Odvaha není bezhlavé honění se za adrenalinem či bezdůvodné vyhledávání nebezpečí. Je to tichý okamžik, kdy vykročíš, protože cítíš, že Tě něco volá. V tom okamžiku se mění chemie těla, nervový systém i vnímání světa. Vzniká nový prostor a jak víme, v novém prostoru se mohou dít nové věci.

jen málokdo ví, že celá jemnohmotná anatomie – čakry, uzly, energetické dráhy i aura – patří v jógové filosofii do hmotného světa. Je to subtilní, jemnější než realita, na kterou si sáhneme, ale stále hmotné. A proto nás to tolik ovlivňuje.

Dříve jsem během svých jógových kurzů uváděla, že pouze jeden verš se věnuje ásanám. Ten známý verš: