Jogín na cestách

Mám svojí zaručenou metodu, podle které poznám, kdy nastal čas zabalit si zase svůj velký modrý kufr a vyrazit. Je to úplně jednoduché. Vím, že se blíží další jógová cesta, když vidím letadlo a cítím v těle: “Já bych tam chtěla sedět.”. Tělo je úžasný komunikační prostředek naší vnitřní moudrosti. A tak už jsem si navykla neptat se své mysli, zda mám nebo nemám něco udělat. Ptám se svého těla.

---

Tělo: excelentní komunikační nástroj, který mám vždy u sebe

---

Kamkoli jedu, mám s sebou jógu, protože mám s sebou sebe. Jóga není to, že si umíte omotat svou nohu dvakrát kolem krku, jóga je umění povídat si se svou duší, se svým vyšším já, se svou moudrostí… víte, co chci říct ♥ . Je to umění povídat si sám se sebou skrze své tělo. Skrze své tělo se mohu dostat tam, kam mě to za běžného provozu nepustí. A proto je skvělé ten běžný provoz občas opustit. 

Proč je skvělé cestovat?

• JSME VÍCE V TĚLE: Máme více vypojenou mysl
• OBJEVOVÁNÍ: Jsme alespoň trošku mimo svou komfortní zónu
• OTEVŘENOST: Jsme otevření novým zážitkům

Ptát se a na své otázky nevymýšlet odpovědi, ale ODPOVĚDI DOSTÁVAT

Díky těmto třem aspektům máme mnohem větší šanci obdržet odpovědi na otázky, které v nás jsou aktivní už nějakou dobu. Jak trefně řekl Albert Einstein, otázku nemůžeme vyřešit na stejné úrovni vědomí, na jaké vznikla. A proto je pro komunikaci s duší, s naší hlubokou moudrostí, stěžejní, abychom se nejprve cítili lépe a tak umožnili, aby se k nám naše unikátní řešení dostala. Po einsteinovsku: jakmile se cítím lépe, než když mě určitý problém začal trápit, už jsem na jiné úrovni vědomí a už mám šanci se hladce dostat k odpovědi. 

A cestování nás tam může dostat

1. Za prvé poskytuje cestování potřebný odstup a nadhled. Slovo nadhled krásně vyjadřuje onu vyšší úroveň, vyšší úroveň než tu, ve které vznikl problém nebo otázka, vyšší úroveň, ve které se k nám může dostat řešení, vyšší úroveň, ve které se cítím lépe. 
2. A za druhé je cestování zábava. Jakmile se ve svém životě bavíme, je to to samé, jako když se vědomě uvolňujeme. Umíte si představit, že se bavíte a zároveň jste ztuhlí? Tyto dvě věci nejdou dohromady. Zábava se sice nepovažuje za něco duchovního a nebo úctyhodného, ale právě kvůli její kvalitě uvolněnosti je zábava nejvíce terapeutická záležitost. Když jsme uvolnění, mohou se k nám konečně dostat sny, po kterých toužíme, mohou roztávat tělesné i psychické “zamrzlinky”, energie může volně proudit a nám tak může být dobře. A o to jde. Aby nám tady bylo dobře a lépe a lépe.

Jogín na cestách: 3 vychytávky

Když cestuju, používám tři osvědčené metody, které zajistí, aby fungovalo vše, co jsem doposud v tomto článku napsala.

1. Zvolím si pocit, který chci během cest mít nejvíce (např. radost, vzrušení, uvolnění a pocit smysluplnosti)
2. Nechám za sebou to, co mě zpomaluje. Používám metodu pouštění (tato metoda je součástí MEDITACÍ BOJOVNÍKA a  programu 10 DNÍ S JÓGOU) a s úctou, ke všemu, co bylo a co mi už předalo svůj vzkaz, se vědomě rozhodnu nechat staré tam, kam to patří, a otevřít se novému.
3. Vždy si nejvíce vážím své jedinečnosti. Během cestování jsem se potkala se spoustou lidí a co jsem se naučila a prožila, je to, že nejvzácnější je moje integrita. Nikdy neohýbat svá záda, vždy zůstat narovnaná v tom, kdo jsem, i za cenu, že možná nebudu zapadat. 

A pokud s Vámi tento článek rezonoval, pokud jste cítili třeba jen náznak motýlků v žaludku, možná je čas se podívat na oblohu a zeptat se svého těla, jestli byste tam náhodou chtěli sedět :-).

Návod, jak na to:

1. Zeptat se těla
2. Vnímat námitky své mysli (logika) a s úctou je pustit
3. Dovolit si!

Možná že se potkáme třeba někde ve vzduchu :-)!

Ať máte nádherný den plný svobody a vzrušení!

J.