hru „já neumím meditovat“ nehraju

Vzácná bytosti,
v tomto důležitém videu si budeme povídat o tom, proč nehraji hru na:

♥ mám příliš roztěkanou mysl,
♥ nedokáži utišit své myšlenky,
♥ meditace mě nebaví.

Ještě než se pustíš do meditační praxe, udělej si chvilinku pro sebe a poslechni si toto video. Je v něm shrnuto to nejdůležitější pro to, abychom se s lehkostí dítěte dostávali do stavů meditace, zvyšovali tak úroveň svého vědomí do radosti a Lásky a nabíjeli svůj mozek a tělo novou energií.

Dostat se do prostoru “před” je zcela stěžejní pro vědomou tvorbu reality. Pokud nechceme být otrokem svých myšlenek a svých smyslů, je veledůležité, abychom si odblokovali případné předsudky, které vůči meditaci máme, a uvolnili tak tok nové energie. Abychom byli vědomými tvůrci a nikoliv pouze těmi, kteří reagují na to, co se děje okolo.

Tak pojďme na to, vzácná.
Začíná zábava mimo hranice našich smyslů.

Než začneš s meditační praxí, toto je vele důležité… 

Není naším cílem zastavit tok myšlenek, ale přesáhnout ho.

Meditace je stav vědomí. Není to činnost. Je to stav vědomí rozšířeného za hranice fyzického projevu reality. Vědomí, které přesahuje hranice smyslového světa. Vědomí, které vnímá jednotu a propojenost. To je stav meditace. 

Meditace není zastavování myšlenek. Ty se zastaví samy ve chvíli, kdy odevzdáme sami sebe, svou identitu, své vzpomínky a rozpustíme se do přítomnosti. Jde o chvíle, kdy přesahujeme hranice svého fyzického bytí. A protože myšlenky jsou dle indických jogínů také hmotné, je nasnadě, že ponoříme-li se do stavu meditace, není v něm prostor pro myšlenky. 

Není naším cílem zastavit tok myšlenek, ale přesáhnout ho. Podívat se dále za něj. To tam je blaženost. Tam mysl neexistuje. Ani ona řeka myšlenek. 

Pojďme tam jít společně. S dětským úžasem a nadšením. Do prostoru, kde se tvoří realita ještě předtím, než se projeví ve hmotném světě. To není nudné. Je to to nejvíce blažené a nádherné. Pojďme to zkusit.